NUO - RECENZE

Lidové noviny

Harmonie

Reflex

Unijazz magazín

V probíhajícím obrození naší jazzové scény má Nuselský umělecký orchestr – NUO zvláštní postavení. ‚Mládí‘ orchestru lze odvodit nejen z doby jeho existence, ale i od věku zakladatele, pianisty, lídra a autora většiny skladeb Jakuba Zitka a jeho spoluhráčů. Jeho band na albu NUO – MULTIMUSIC MINIBIGBAND (ARTA/ 2HP, 2004, 57:54) se vymyká dvěma základním, a tak trochu ideově nesmiřitelným proudům současného českého jazzu – revivalu mainstreamu jazzového modernismu a probíhajícímu boomu různých fusion a funky stylů. Prvky roztančeného jazzu v duchu doby jsou zde přítomny ve formě pečlivě zvažovaného koření. Jakub Zitko se však se svými muzikantskými kolegy shodují na vyšší ambici: aniž by pominuli zřetele moderního jazzu a současných trendů, rozhodli se pro hudbu možná méně vstřícnější většinovému publiku, nepochybně však slastnou pro každého, kdo je odkojen výhonky avantgardy nebo prostě touží po zajímavějším zvuku hudby. Právě toto NUO nabízí – Zitko nás ve svých skladbách a aranžmá drží v neustálém napětí, co si v příštích taktech vymyslí. (více textu.............)

Jazzport.CZ

Nuselský umělecký orchestr (dále jen NUO) je parta muzikantů, kteří se rozhodli hrát ve větším obsazení, ale hlavně tak, aby se vymanili ze zaběhnutého stylu hudební praxe s jejími standarty a věčným přibližováním se nedostižným, často již zemřelým vzorům. A hned v úvodu nutno dodat, že se jim to velice daří. Rozčeřit naše stojaté jazzové vody se jim podařilo dokonale. Všechny kompozice jsou z pera bandleadera a klávesisty Jakuba Zítka, pouze první skladbu tvořili společně s Marcelem Bártou a poslední dvě složil Ivan Acher.

Nutno dodat, že Jakub Zítko je absolventem skladby na pražské konzervatoři a piano studoval u Karla Růžičky. První vystoupení NUO se uskutečnilo v roce 2002, kdy orchestr doprovázel svého kapelníka při absolventském koncertu na závěr jeho studií. Významnou součástí je i zapojení nehudebních ruchů a zvuků, jejichž organické zařazení je doménou nonkomformního skladatele Ivana Achera, známého autora hudby k mnoha divadelním představením. Jinou součástí jsou i příležitostné skřeky, nejrůznější hýkání a průpovídky, jejichž původcem je zase Pavel Hrubý.

Úvodní „fástovka“ s velice zvláštním názvem Šun-ka-tu-dup-ček rozjíždí celé CD a navozuje tu správnou atmosféru. Už z počátku nelze pominout vynikající bicí Miloše Dvořáčka, pěkné vstupy dechové sekce a nepřehlédnutelné sólo trumpetisty Oskara Töröka, který se nikterak nepředvádí a hraje právě to, co daná věc potřebuje. Skladba mi trochu připomínala styl Joe Zawinula. Vinyl je skladba, která tak trochu evokuje éru jazzrocku. Hned v úvodu lze slyšet velice hezky napadnutý riff, se kterým autor i nadále pracuje. Nádherný recesistický úvod s ostinátním doprovodem přináší Tangola. Kompozice Days přináší zase napjatou atmosféru dnů před blížící se pohromou. K tomu účelu autor použil zajímavá harmonická spojení a využil krásné zvukomalebné barvy. Reminiscenci na třicátá léta připomíná začátek nádherně gradující skladby, s opět zvláštním názvem, Podajida, přecházející do trochu freejazzových sól, která ovšem nepřekračují únosnou míru poslechu. Uplatnění houslí a violy slyšíme ve skladbě Kolonáda Eger, která je komponována v duchu world music, ale to nic nemění na faktu, že do celkové skladby CD se hodí a navíc se příjemně poslouchá. Také basklarinet si přišel na své ve skladbě nazvané 13 a opět můžeme vychutnat velice zdařilé plochy dechů a celého ansámblu. Atmosféru pohody a poklidu zachycuje Moře a to není zrovna málo. Nights jsou noci bez jediného mráčku a tak nezbývá než se zaposlouchat do opět celokapelových ploch. Ooom je skladba na celém albu sice nejkratší, ale i tak je nesmírně zajímavá. Něco podobného kdysi dělali i na svém CD Project idva, vynikající američtí muzikanti, tenorový trombonista Jim Pugh a basový Dave Taylor. Závěrečná skladba Termix je pozoruhodná zase kombinací samplovaných zvuků se zvukem kapely a lze si v ní najít spoustu neotřelých postupů.

Z poslechu jasně vyplývá, že na naše poměry autoři i interpreti uvedeného CD do jeho hudebního obsahu hodně investovali, a to je velice dobře. Myslím, že uvedená investice se musí všem vrátit v podobě nejrůznějších nominací a cen. Hrají moderní kapelovou hudbu a tím posluchačům přináší radost z neotřelé muziky a spokojenost a pohodu.

Jenom osobní poznámku na závěr. Nemám nic proti výtvarným projevům Ivana Achera. Několikastránkový buklet je velice pohledný, ale osobně bych si raději přečetl něco o autorech a interpretech uvedeného CD.